Přidat odpověď

Díky moc.
Jo jsou to fakt zachvaty smutku a bezmoci - moje a fakt přejdou, jsem prostě teď nějak ubitá..

A co cítí on ze mě - nemám žádné problémy, myslela jsem, že jsem v pohodě, ale asi mi dává on - teda spíš to kolem něj - a kolem školy. Nějaké dg. má, dysfázii, epi, atd. teď v SPC jsme měli dvě schůzky - jedna paní si ho pasovala do škatulky autista, asi jo, nějaké rysy tam jsou, druhá paní ho viděla na snížený intelekt, mentálně. Na mě to samozřejmě nepůsobí moc dobře, ale podle mě on to nevnímá, že je nějak škatulkován, on tak nějak neví, že je jiný, on je prostě svůj - slovensky je na to hezké slovo - svojský :) Ale je pravda, že tyhle děti fakt dřou, však zas přijde dobrá vlna a všechno mu půjde..

Pro váš klid - babičku mu nezakážu, to bych neobhájila ani před sebou ani před ní, jen mě napadlo to výchovné hledisko, ale tohle tam přece nemůže patřit, babička není žádný nástroj, ale součást našeho života a radost.
No vidíte, že to vím :)