Přidat odpověď

Myslím (a soudím dle sebe), že určité vlohy pro zvládnutí cizích jazyků existují. Jedná se např. o určitý druh fonematického sluchu tj. kdy člověk ačkoliv nemluví daným jazykem je schopen oddělit jednotlivá slova, hlásky atp. a ta slova tkzv. slyšet a i je zopakovat i když jim nerozumí. Takové děti např. dokáží rychleji správně opakovat slyšená nová slovíčka. Pak je potřeba mít určitý jazykový cit pro přenos gramatických struktur a celkové, asi spíše intuitivní, pochopení struktury jazyka. Také schopnost vyhledávání společných kořenů slov např. hodně jazyků má společné kořeny slov a slovíčka lze tipovat, hádat a často se člověk "trefí". Např. ačkoliv jsem se nikdy neučila polštinu jsem schopná sledovat jak mluvený, tak psaný text a např. z A4 pochopit základní obsah a převyprávět ho. Můj manžel toho absolutně schopen není. Jsem též "hrozně" chytlavá a po pár dnech, pokud aktivně používám daný jazyk, začnu v tom jazyce též přemýšlet a jakoby si "mluvit v hlavě" pro sebe. Mám kamarádku, která to má podobné a ta zvládá výborně několik jazyků + další tak jako "trochu", jak říká :), hodně cestuje a vždy se něco přiučí na cestách. Samozřejmě je důležitá též motivace a "píle" při učení slovíček atp. ale zažila jsem jako lektorka i několik osob, které i přes velmi vysokou motivaci a píli prostě ustrnuly na určitém stupni a dále se neposunuly :(