Přidat odpověď

Myslím, že talent nebo určitá dispozice pro jazyky existuje jako to je v lecčems jiném. Sport, muzikálnost, matematika, zručnost, někomu to jde, jinému ne, s jazyky je to podobné.
Někdo se cizí jazyky učí jak nic, jinej se to naučí taky, ale musí to mnohem víc vydřít a nikdy nebude tak dobrej jako ten, co má talent nebo vlohy. A motivace tam určitě hraje taky dost roli, ale jen částečnou.

Mně třeba jazyky jdou dobře (včetně češtiny), ale horší mám logické a matematické myšlení, takže matika/fyzika - tam jsem musela víc makat na slušnější známky.

Manžel je zase opak, asi technicko-analytický typ. Třeba jedeme do cizí země, já umím okamžitě pozdravit, poděkovat, pamatuju si fráze, jsem schopná se po krátké době v základech domluvit, on si ani po 3 týdnech v Thajsku nepamatoval, jak se řekne děkuji nebo dobrý den.
Možná v tom hraje roli i slovní paměť, ale každopádně on se nenaučil moc ani rusky (i když jsme to měli už od základky)natož anglicky a začínal už mnohokrát.....

A podobně na tom byl můj známý z matematicko-fyzikální fakulty, angličtinu tak nějak vydřel, ale strávil asi rok na studiích v Anglii, kde musel mluvit a rozumět, ale dalo mu to dost zabrat.