Za babi chodím minimálně, protože se pokaždé pohádáme. Je to depresivní žena, která nepochválila minimálně 30 (od té doby ji znám
) nic a nikomu. A nerozumíme si v ničem. Pokaždé se pohádáme. Jsem schopná skousnout, když vypráví, jak bylo dřív líp a dneska by bylo taky líp, kdyby byli komunisti, ale pak začne urážet mně, mojí sestru, mojí matku, začne vyprávět, že pohrdám dělníkama, že ještě že nemám děti, protože by trpěly (protože nejsem jak ona, která spala 4 hodiny denně, ale měla navařeno 8 jídel denně), že kdo nedělá rukama, nic neumí a krade, že by se měly všem vzít baráky, lidi, co se jim to nelíbí pozavírat do vězení a zakázat cestování....
A už to jede....
Já bych tam nejradši přestala chodit úplně, ale když jsem byla malá, tak mně babi vychovávala (než jsem ji tak ve 12 mentálně přerostla a od té doby si nerozumíme)...
Tak nevim, jak to zvládáte? Já prostě ne.