Přidat odpověď

Půjčování mi většinou nevadí, za několika výjimek. Když má dítě k nějaké hračce významný citový vztah, tak ji raději dám bokem. I kdyby ji druhé dítě zničilo neúmyslně, o to menší by nebyl smutek toho mého. Pokud si rozbije sám - OK, mohl to ovlivnit. Takhle to řeším i mezi sourozenci - valnou většinu si půjčují, ale některé věci ne. Ty, u kterých vím, že poničení by u majitele vyvolalo moře slz, ty si nechává ten jeden, nebo je při půjčení bedlivě hlídám. Ale je to jen zlomeček. Ale třeba mimino nepůjčí zeleného oslíka (plyšák, se kterým denně spí už snad od 3 měsíců), prostřední nepůjčí plyšového Angry birda a tak . Mají všeho mraky, tak nevidím problém v tom, aby něco bylo JEN jejich.