Anni, pod tohle se podepíšu. Život není o tom, co si naplánuješ, ale prostě o souhře mnoha skutečností. Možná kdyby k sobě lidi přistupovali s vědomím, že za půl roku spolu být nemusí, protože se prostě stanou skutečnosti, které ovlivnit nemohou/nechtějí, bylo by líp, neužírali by se pocitem viny/nenávisti/závisti atd.
Zakladatelko - užij si to (volný čas, klid, pohodu), vždyť máš děti zřejmě ve své péči, tatínek se o ně v rámci možností stará, jsou ženské, které jsou na tom tak, že nemají z čeho děti uživit. Já chápu třeba vztek, že ti ho "přebrala" jiná, na stranu druhou, kdyby u vás bylo všechno ok, kdyby on nechtěl, tak se to nestalo. A to je pro tebe vysvobození - vědomí, že ten chlap za to nestál.
Víš, ono si nemyslím, že to bude ideální dovolená, ani pro jednu stranu;-)
Přej a bude ti přáno