Přidat odpověď

Naprosto chápu, i já mám rok po rozvodu (resp po rozchodu, od rozvodu pár měsíců), a to ze stejných důvodů. S neexistencí manžela už jsem se vyrovnala (někdy výkyvy jsou,ale už čím dál míň), mám fantastického přítele, o kterého se můžu opřít po všech stránkách a díky kterému si můži i po všech stránkách žít líp než s ex. Jediné, s čím se nemůžu a dlouho nebudu moct smíři je, že mi ex "bere" děti. Samozřejmě chápu, že to je jich otec, na kterého mají děti plné právo a nemám zájem o eliminaci jejich vztahu a nějakou náhradu mým přítelem, ale zůstává ve mě pocit nespravedlnosti. K dětem mám mimořádně blízký, až opičí vztah, díky tomu, že manžel se dětem věnoval velmi málo, byla jsem zvyklá s nimi trávit denně prakticky celý čas já a užívala jsem si to a te´d, jenom proto, že se manžel zamiloval jinde a kvůli ní nás opustil, musím trpět to, že o děti přicházím, a to nerozdejchám nikdy :-(