Přidat odpověď

to jsou historky! díky za veselé ráno!

Já si na nic vtipného nevzpomínám, ze schodů padám většinou v soukromí. Co mi utkvělo je, jak jdu suverénně po rovném a liduprázdném chodníku s kočárem ve kterém mám asi osmiměsíční dítě, žertuju se staršími dětmi, které jdou za mnou, otáčím se na ně a při chůzi zvesela odstrkuju kočár před sebe, dojdu ho, popojdu, zase odstrčím. Naposledy když se otočím, přední kolo kočáru se dostává hranou na obrubník a řítí se do výmolu pod ním, kočár se v jízdě převrací na bok na vozovku a já za ním hopsasa. Vypadalo to strašně, auta zastavovala a řidiči s děsem v očích vystupovali, jestli jedem na pohotovost. Dítěti nebylo nic, ani neřvalo, postavila jsem kočár, a dělala že normálka, šla dál.