Přidat odpověď

1) Pomohlo by, kdyby si na peďácích a kursech pedagogického minima absolventi mohli prakticky osvojit metodiku moderní výuky. Nic ve zlém, ale u nás to jednak skončilo v polovině minulého století, jednak, pokud jsem měl možnost mluvit s absolventy či nahlédnout do skript, se to učí hrozně odtržené od praxe, prostě naučit se odříkat nějaké blablabla. Ano, je to takové to "vědci zjistili", ale vědci opravdu zjistili, že kvalita výuky, demonstrovaná schopností žáků/studentů reprodukovat výklad zasazený do souvislostí, záleží méně na osobnosti učitele a více na způsobu výuky. Učitelé-osobnosti jsou oblíbení, ale vůbec nemusí naučit více či lépe. Ideální je samozřejmě kombinace osobnost-kvalitní metodika, ale lze se spokojit i s tou metodikou. Naopak technické prostředky zůstávají podružné.

2) Je potřeba omezit důraz na individuální prvek a posílit kolektivní. A klást důraz na samostatné úkoly. Tím myslím konkrétně například ustoupit od zažitého zkoušení probrané látky na stupínku při souběžném okřikování napovídajících. Chce to zařadit mnohem víc kolektivní práce, ve dvojicích i větších skupinách. Změnit systémy ohodnocení tak, aby se co nejvíc hodnotilo vlastní úsilí.

3) Změnit dnes převažující způsoby vytváření učebnic. Mohu se mýlit, nemám rozhodně celkový přehled. Ale pokud mohu soudit, stále je hojne rozšířený, v mnoha nových baleních, příznačný starší typ přistupující k látce tvrdě systematicky, tak, že jsou učebnice plné látky, která prostě není potřeba. Pak taky schází kapacita na to, spojovat si dohromady ty skutečně podstatné informace. Druhý typ, hlavně pro nižší ročníky - špatně pochopené heslo "škola hrou", důraz na to, aby se moc nezatěžovalo, bylo hodně obrázků apod. Celkově je hrozně málo skutečně koncepčních učebnic, které by podávaly látku uceleně, ne jen rozvrženě do předpokládaného počtu hodin. Tak, aby na začátku žáka seznámily s problematikou, pak doplnily konkrétnosti, a na konci ho dovedly k ucelenému zhodnocení a pochopení. Učebnice, které by odkazovaly na jiné obory, jsou, pokud se moho odvážit soudit, spíše asi snem, přírodní vědy (biologie, chemie, fyzika) se učí paralelně jedna s druhou, totéž společenské předměty (dějepis, zeměpis, občanská nauka).