Přidat odpověď

"Proti tomu se musím ostře vymezit. Podívej, já jsem docela chytrý a sebevědomý a nikoho se nebojím (aspoň v této diskuzi), ale nemám dojem, že bych někoho svými argumenty přesvědčil. Co myslíš, že dcera s učitelkou vyjedná? Nic, že. Zvlášť když už to zkoušela. To ale neznamená, že pře je ztracena, jenom musí nastoupit silnější kalibr, tedy rodič. Když povede kdokoli z nás dospělých spor se zaměstnavatelem nebo úřadem, vezme si při první známce komplikací právníka. A tady se čeká od nezkušeného téměř dítěte, že si to vyřeší samo?"

Jak dlouho má ten silnější kalibr nastupovat, než si dítě začne řešit věci samo?
Podle mě tímhle přístupem dětem škodíme. Vychováváme je v tom, že jakékoliv nepříjemnosti obejdeme nebo je vyřešíme za ně. Jako by ani žádné komplikace v životě neexistovaly. Ale ony existují a existují i křivdy a nespravedlnosti. Nehledě na to, že pro mnohé rodiče jsou jejich potomci dětičkami ještě ve 30 a nedopadá to dobře na obou stranách.

Sedmačka může učitelce říct, že by si to ráda opravila. Nevidím v tom problém. Spíš si umím představit, že ta učitelka ze své pozice rodiči nevyhoví, protože je to právě ten orodující rodič, co si myslí, že za dítě něco zařídí. Když už to dítě neumělo a známka byla spravedlivá, pak by orodování nebylo na místě. Nejde o křivdu, kterou by měl napravovat dospělý.