Přidat odpověď

ale tak to být nemusí. já měla doma lásky habakuk, velká rodina, bylo mi tam dobře. přesto jsem si našla další svůj rozměr, konečně mi některé věci začaly dávat smysl, a bylo mi hrozně líto, že toto mé nadšení moje rodina odsuzuje. nechtěla jsem je na nic obracet, jen jsem chtěla, aby mě přijali takovou, jaká jsem a jakou jsem byla i tenkrát, bezpodmínečně, tedy i s mou vírou. jakkoliv jsem byla v jejich očích potom divná.
moc mě ale pak maminka potěšila na naší svatbě - měli jsme ji v křesť, duchu, ale ne katolickou, na civilním místě, kde jsme to měli rádi, a rodina to respektovala a brala. to bylo moc fajn, měli jsme tam lidi jak věřící, tak nevěřící, vč rodin.