Přidat odpověď

Ještě jsem chtěla napsat k tomu fanatickému prosazování víry a ohrožování vírou druhých lidí. Víra druhých je mi jedno, pokud na ni nemusím pořád narážet.
Takže mi třeba vadí, když věřící paní učitelka ve škole před vánoci a velikonoci pořádá pro děti debaty o křesťanském významu daných svátků, bez upozornění rodičů, prostě jen zjistíme, že daná debata už proběhla. Jak moc je toto tolerantní vůči nevěřícím a jejich názoru a jejich představám, jak vychovávat své děti? Podle mě vůbec. A naštve mě vždycky, když zjistím, že něco takového už zase bylo. Já nejsem fanatik, ale mám své důvody, proč si křesťanskou výchovu pro své dítě nepřeju. Druhým jejich víru neupírám, i když si jí nevážím, ale podle mě narážím častěji, než je mi milé na aktivity věřících směrem ke mně. Takže byla bych ráda za toleranci a nebtěžování mě a mojí rodiny něčím, co si nepřeju.