Přidat odpověď

Liško pravdou je, že jakmile jsem začala plánovat, X-krát jsem dostala přes prsty. Jako by někdo nade mnou se musel hlasitě zasmát a říct si, že jako vtip dobré, ale bude to TAKHLE. Jako plánování sterilizace při 2. těhotenství - které krátce po rozhovoru na toto téma skončilo potratem - a tak podobně. A spousta podobných věcí. Naučilo mě to pokoře. ALE - pokud bych měla být opravdu ve svízelné situaci, rozhodla bych se nejspíš pro UPT. Jen mám tu hranici zásadního problému asi jinde. Řekněme, že u nás nebyl nějaký hmotný problém, ani prostorový, kapacitu na to jsem fyzicky měla, spíš psychicky jsem se toho bála. Ovšem dvojčatům bylo 5 v té době a starší dvě děti obě školní - ty už i trošku vypomůžou (pohlídat někdy chvilku mladší sourozence a tak). Poslední dítě jsem měla pár měsíců před 39. narozeninami. Bylo to nakonec o dost snadnější, než dvojčata v 34 letech .