Přidat odpověď

V obdobných případech především platí ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, podle něhož je zaměstnavatel povinen převést na jinou práci těhotnou ženu, jestliže koná práci, kterou nesmějí být tyto ženy zaměstnávány nebo práci, která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství. Vychází se ze seznamu prací zakázaných těhotným ženám a ze znění lékařského posudku. Toto převedení na jinou práci zaměstnavatel provede i v případě, jestliže s tím žena nesouhlasí. V návaznosti na toto ustanovení zákoníku práce pak § 239 stanoví, že koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství podle § 42 až 44 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.