Přidat odpověď

Já to mám s dětma jako s dospělýma. Jsem introvert, nemám velkou potřebu navazovat kontakty. Děti mých nejbližších přátel, se kterýma se (na základě styků s jejich rodiči) vídám často, a se kterýma se blízce znám třeba od jejich narození, mám taky v kategorii "přátelé". Prostě to nejsou cizí lidi.
Cizí dítě na ulici, v krámě, na chodbě ve školce, je ale pro mne jako cizí člověk. Nemám ve zvyku oslovovat cizí lidi, bavit se s nima, jsem prostě poměrně plachý jedinec. No a pro "malý lidi" to platí úplně stejně. Kdyby něco potřeboval/o (poradit, pomoct, zachránit), tak jsem kdykoli k dispozici komukoli cizímu (to je prostě instinkt), ale jen tak prvoplánově "protože jsou to přece ty roztomilé děti a já se s dětmi ráda bavím" kontakty nenavazuju.