Přidat odpověď

Oliverko,

myslím, že chápu, co chceš říct, ale to je těžký v okamžiku, kdy se soudí O NĚCO JINÝHO.

Kdyby se Tylity soudila s exmanželem kvůli domácímu násilí, tak bych tomu rozuměla, že by bylo pro soud relevantní, že jí ubližoval, ale tady je to jeho hajzlovství spíš "vedlejší" produkt a v tom sporu o něj vlastně nejde.

Já chápu, že Tylity to musí cítit velmi silně, protože to deptání trvalo tak dlouho a hodně ji to poznamenalo, pokud je manžel takový, jakého ho popisuje, tak to bude opravdu výstavní psychopatická sv.ně a představuju si, že je pro ni asi hodně důležitý mít potvrzení, že ten špatnej je on a ne ona (občas tu sklouzává do úvah, které se někomu, kdo to neprožil, jeví jako nepochopitelné a absurdní, jako že to "měla vydržet" a že to je "jistě ve všech rodinách"), ale prostě mám podobně jako Zeleninka pocit, že neustálé (myšleno ROKY trvající) zaobírání se těmito pocity je strašně kontraproduktivní, že tím vlastně "dovoluje" tyranovi, aby na ni měl vliv ještě dávno poté, co už se z jeho opravdového vlivu vymanila.

Fakt nechci, aby to vyznělo jako kritika, Tylity je mi líto a přeju jí, aby se její záležitosti urovnaly k její spokojenosti, akorát je mi líto, že když už by mohla volně dýchat, tak si toho tyrana vlastně pořád takto zprostředkovaně "pouští k tělu" a sama se jím týrá.