Přidat odpověď

Mluv za sebe Já měla v pětatřiceti první dítě ze tří, a myslím, že ani ty děti, ani jejich spolužáci nikdy neměli dojem, že mají staré rodiče. Na všechny školkové a školní akce, byť sebebláznivější, jsme nejen chodili, ale obvykle se i aktivně podíleli na organizaci, a spolužáci se k nám táhli jako vosy na med. Dneska jsou to puberťáci, takže už nás moc nepotřebují, ale ti spolužáci se ke mně dodnes aktivně hlásí, i když je potkám sama. Naopak myslím, že mě ty děti omladily a že na rozdíl od svých vrstevníků prostě na nějaké potíže stáří nemám kdy.