Přidat odpověď

Žila jsem pod menším tlakem než dnešní děti. A pod menším tlakem žila i většina děti kolem mne, protože venku si bylo vždycky s kým hrát. Určitě sem tam někdo chodil do hudebky, někdo na nějaký sport(já třeba), ale furt bylo dost času na hraní. Mimochodem, dost času na hraní měl i můj děda za první republiky, který měl mraky poviností neboť jeho matka za první světové ovdověla. Museli s bráchou pomáhat v krámě, v hospodářství, do školy chodil taky, ale stejně měl vždycky spoustu vzpomínek na skopičiny, které prováděli v dětství.
Hele, já netvrdím, že tenkrát byla doba růžovější, to vůbec ne. Ale ten tlak na úspěch je mnohem větší, to se přeci nedá popřít.