Přidat odpověď

Tak podobné věci jsem si nezapisovala, ale měla jsem desky plné komiksů týkající se naší třídy. Bohužel narozdíl od nudné pionýrské kroniky skončily někde v propadlišti dějin. Tak ráda bych to vzala na sraz! Ale oni by se ti, jichž se to týká, asi i urazili, po čtyřicítce se začali mnozí brát hrozně vážně a je po srandě a už mě ty srazy ani nebaví

Co se týče písemných památek, mám několik notýsků vlastních básní, milostných samozřejmě, sem tam nějaká o smyslu života. Ty mám schované tak, aby je nenašla ani dcera, ani MM, mysleli by si o mně, že jsem ještě větší magor. Dost dlouho už nemám odvahu si to přečíst ani já sama, nějak se mi už nechce odkrývat tehdejší pocity... Tyhle básně na rozdíl od těch ztracených komiksů nejsou vůbec srandovní, i když pro cizího by možná i byly.