Přidat odpověď

Mně řekl slečno zrovna v pátek kuchař v naší kantýně . Přemýšlela jsem, zda se mu nad těmi hrnci zamlžil zrak anebo usuzoval, že jsem se s tím svým xichtem nikdy nemohla vdát.
48 mi bylo v březnu, vnoučata nejsou na obzoru, tělo mi vesele chátrá. Teta, trojnásobná babička, se mě občas zeptá, kdy budu bába. Až se mým dětem bude chtít . A to je jen na nich.
Je fakt, že v nácti má člověk o věku poněkud jiné představy. Strašně by mne zajímalo, kolik bylo tenkrát některým učitelkám na základce, když pak po 20ti letech učily moji nejstarší dceru. Přišly mi tehdy děsně staré .
Jedna kolegyně tvrdí, že se ve čtyřiceti zabije. Je jí 32 a blíží se jí to . Jsem zvědavá, co bude říkat, až jí těch 40 fakt bude.
Ostatně, to není špatný nápad, zavedla bych povinnou euthanasii. Ovšem kde stanovit věkovou hranici? Těch 40? Anebo 50? Co myslíte?