Přidat odpověď

Průser je, že já jsem na hraně svého výkonu (při míře starosti o dítě) už teď... Tj. moje práce mě vytěžuje dostatečně na to, abych neměla pocit, že šidím dítě tím, že jsem móc v práci. 2 dny v týdnu je s chůvou, v sobotu s tátou, abych já mohla být v kanclu a dělat v klidu papíry. Zatím nechodí do školky, takže zbytek času je se mnou (nebo se mnou a s tátou).

Tj. pokud by ta práce byla i "jen" dvojnásobek mých současných povinností, tak to jde jen a pouze na úkor dítěte.

Prachy se porovnávaj blbě, současná práce je často o nárazových platbách, není to žádný fix x potenciální práce se nebere na měsíc či dva a ten finanční přínos se právě projeví v tom dlouhodobém horizontu.
Vzít to s tím, že tam budu měsíc nebo dva, tak to určitě brát nebudu, páč to se mi nevyplatí stoprocentně. Ten rok sama pro sebe beru jako minimum, aby mi o tom vůbec stálo za to přemýšlet. Ale vydržet pět nebo víc let, to už je fakt jako něco.