Přidat odpověď
Hele, ono to není úplně o tom, že jsou děti na něco naučené. Co mám 3. dítě a výchovu vedu naprosto stejně, vidím, že se s tou sdílností narodila.
Ať dělám, co dělám, normálně se o dceru bojím, je to přesně ten typ, co je schopný odejít kdykoli kamkoli s kýmkoli, bohužel.
Učitelky ve školce jsou z ní nadšené, jak si hned ze všech udělá kamarády, ona prostě miluje lidi a nezná hranice. Přitom to není žádné malé dítě už a její dva starší sourozenci v životě takoví nebyli.
Jak bych se chovala k podobným cizím dětem, netuším. Moje dcera je vždy široko daleko ta nejsdílnější ze všech.
O pití by asi neškemrala, ale na návštěvu by nejradši pozvala celé hřiště i s přilehlou hospodou.
Předchozí