Přidat odpověď

Kudlo:
Mně by vůbec nevadilo to rozdělení, to jsem běžně dělala i u dětí kamarádek, i u těch, které se u mě náhodně zastavily a maminky to povolily.

Co mi ale vadilo hodně, bylo to "nalepení" dítěte bez dospělého. Nestávalo se to často, ale párkrát ano. Prostě jsem měla dost toho, že řeším svoje děti, a to cizí mi přišlo dotěrné... prostě až moc nalepené, úporné, toužící po pozornosti a skoro si ji vynucující. Já vím, že to dítě to možná potřebovalo, ale já jsem jednak nevěděla moc, co s tím, druhak mi to bylo protivné a za třetí to bylo bližší košile než kabát - měla jsem dost toho, že mě za nohu tahají ty moje.

Nikdy jsem nepředstírala, že jsem matka Tereza, měla jsem vztek na dospělé od toho dítěte, že se mu nevěnujou sami a "přepinknou" to na úplně cizí lidi.

Přesně tak, a někdy si tu pozornost vynucovaly dost blbě, kdy třeba pětiletý dítě chtělo hodit mýmu batoleti písek na hlavu nebo mu bralo hračky z ruky. Myslelo si, že když si hraju se svým dítětem mám automaticky povinnost si hrát s každým, když jeho máma se někde vykecává a nereaguje. Měla jsem to horší, protože jsem chodila s batoletem a starším synem (8 let), kterej mi "pomáhal" hrál si se sestrou, tak si asi mysleli, že jsme nějaká družina nebo co a berem do party každýho.