Přidat odpověď

Říkám, že tomu jen nerozumím. Pokud u někoho vycítím, že mu to vadí - v mém případě jeden případ u příbuzných - samozřejmě to budu respektovat. Plus jedna rodina v přízni, kam kde děti nesměly k nikomu chodit a hlavně nikoho zvát domů - to jsem taky nechápala - jsou hračky, které nelze vzít ven, považuju za "zdravé" i takové to protivné jeden den kamarádi na život a smrt a druhý den "já se s tebou neba". Dokonce jsem si - sama pro sebe a bez jakéhokoli odborného základu - vyhodnotila neschopnost těch dětí vytvářet zdravé vztahy jako následek izolace v úzké rodinně. Jen říkám, že jsem to vždy považovala za raritu, až tady na Rodině jsem pobrala, že to vůbec není výjimka. Myslela jsem, že jednou ze základních vlastností lidí je pospolitost - kostel, hospoda, táčky...To, že některé domácnosti jsou hojněji navštěvované jsem brala jako to, že tam vládne lepší atmosféra nebo mají víc místa, děti a přátelé tam chodí raději ..tedy vždy jako plus. Je to prostě o jiném vnímání světa a člověk se učí i téměř v padesáti.