Přidat odpověď

Dadlenko,

když já byla malá, tak se naopak vůbec "nenosilo" chodit k někomu na návštěvu, krom těch úplně nejlepších kamarádů. To teď mi to připadá mnohem volnější a otevřenější.

Nemyslím si, že by zakladatelku nenapadlo, že se dítě učí, co je a co není vhodné, naopak si myslím, že ji to napadlo a že přemýšlela nad tím, jak mu to dát vhodným způsobem najevo. Za mého dětství si umím představit, že by dospělý neměl problém odkázat to dítě do patřičných mezí, ale taky patřičně hnusně, a že by se s tím vůbec nemazal. považuju za pozitivní, že dneska se spíš řeší, jak to udělat a nedotknout se ho.

A Ty by sis fakt pozvala domů cizí dítě, které by se k vám tímto způsobem "přifařilo", jen s tou podmínkou, že s tím musí souhlasit rodiče? Já tedy ne, protože ti rodiče klidně můžou být něco jako švagrová Citronového kolieska a pak bych se dítěte už nezbavila.

Moje děti si taky mohou pozvat kamarády k nám domů, ale ne úplně vždycky, musí se to hodit i mně. A pak je samozřejmě hostím atd., ale to jsou vesměs děti, se kterými se už nějakou dobu ZNÁM, i s rodiči, náhodné známosti z ulice bych si domů fakt nevodila, i kdyby s tím rodiče nakrásně souhlasili.