Ahoj Ivo, jestli to ještě nenastalo, tak držím palce. Chci ti říct, že to vše může být ještě lepší! Mně se synek narodil loni v březnu, bylo mi 44, teď už mi je 45, jsme bez tatínka a přesto je nám skvěle. Řeči o přestárlých matkách jsem ignorovala, včetně některých keců starších synů (23 a 22 let), snažila jsem se být v pohodě,porod byl dlouhý, ale dopadl báječně a za 4 dny jsem byla doma a nepřetržitě se o malého starám a že chce stále v noci dvakrát kojit. Zapoměla jsem i na svou vrozenou srdeční vadu a teprve nyní si konečně užívám miminka a uvědomuju si, kolik času jsem u předešlých dětí ztrávila zbytečnými strachy, kolika zbytečným kecům a tzv. dobrým radám jsem dopřála sluchu, jak mne nervovala vlastní matka i tchýně atd.Teprve nyní mohu zůročit zkušenosti z prvních dětí a z péče o další malé děti, které mi střídavě prošly životem. Nějak konečně vím, co je důležité a co ne, lépe funguje mateřský instinkt. Musím kromě celodenní péče o malého ještě i pracovat,ale naštěstí mám živnosťák a vcelku se to dá zkloubit. NEodkládám malého až na výjimky k chůvičkám, raději s ním i cestuji a vidím, že je pro něj velmi důležité, že jsme spolu. PRvní mé dítě, které důsledně vnímám jkao nejdůležitější součást mne i každého dne.Při průzkumu termínu stará matka v muzejních archivech jsem zjistila, že ještě za první republiky ženy často mívaly děti dokud byly v plodném věku, nezřídka na fotografiích jsou již vdané dcery s vnoučaty a máma má také ještě svého kojence. Také na genetice mi doktor potvrdil, že termín stará matka je velmi ošidný. Paradoxně jsem tam potkávala hodně výrazně mladších matek, které byly báječně zajistěné, podepírali je partneři, byly od začátka na placené mateřské a byly fyzicky i psychycky spíš na dně. Takže asi kromě průměrného zraví a trochy štěstí je nesmírně důležitá pohoda v duši.
Předchozí