Taky kulový blesk, ale nejvíc temné čarodějnice, která chodí kontrolovat, jewrli děti spí, chodila okno od okna po paneláku a než jsem odpočítala patra od kraje domů, musela jsem dělat spící a nebo ještě líp usnout opravdu, to pak šla dál. Přiblížila se jako duch k oknu, naslouchala dechu, jestli je pomalý, číhala na pohyb, lesk otevřených očí. Obcházela dům několikrát, slyšela jsem, ji dýchat, cítila jsem, jak se blíží a strne u mého okna, pak jde tiše dál, ale já ještě dýchám pomalu, kdyby... Ano, taky se vrací, nechytla jsem se do pasti. Děsivá jako Medúza, nesmíš na ni pohledět, strachem bys zhynula. A nikdy neodešla než jsem,usnula. Nejhorší na tom je, že takhle jsem se, já trubka, uspávala masochisticky sama. Dnes se raději uspávám lechtivými představami