Přidat odpověď

hmm, tak podle mne základní chyba byla jen tak z ničeho nic vyhlásit brzký odchod do postele u dětí, které jsou zvyklé dlouho ponocovat a následně vyspávat. chtělo buď děti z postele brzy vytáhnout už dneska a ještě lépe i včera a předevčírem (aby se zvýšila jistota, že dneska utahané padnou) anebo se smířit s tím, že holt chodí pozdě spát a ráno tedy buď vstanou a na výlet se pojede nebo nevstanou a nikam se nejede.

jinak moje zkušenost je ta, že čím víc jsem nervóznější z toho, že děti se nechovají tak, jak bych momentálně potřebovala, tím jsou haranti vzteklejší a rozjívenější. no a přitom by kolikrát stačilo to z mé strany brát s větším klidem, holt děti půjdou spát jako obvykle a ráno budou mít co dělat, aby vstaly... konečně, dospat se můžou ve vlaku

jestli jet nebo nejet, to záleží na tom, co všechno u vás padlo za slova. umím si představit i situaci, kdy bych nejela, ale i tu, kdy jsem se dětem omluvila, že jsem to přehnala, protože mě vytočily a jeli bychom. a kupodivu zjistila jsem, že i to pomáhá, včas haranty varovat - jako třeba "jsem po noční, jsem nevyspalá, jsem lehce podrážditelná a vaše chování mi momentálně leze na nervy víc než jindy. jestli se nesklidníte, tak po vás za chvíli vyjedu."