Přidat odpověď

Žženo,
no, a jak tedy podle tebe vypadá?
Zkusím příklad.
Dítě chodí do školy, po skončení výuky jde s kamarády na oběd, po obědě jdou buď rovnou k někomu domů nebo si hodí domů tašku a jde s kamarádem/kamarády ven. Někdy jsou u někoho doma v pokoji a hrajou si tam. Některý den je kroužek, tak je dítě na kroužku.
Navzájem se nebaví o tom, kolik toho vědí o Karlu IV. nebo co se ten den naučily nového, ale o blbostech, které dělaly, o tom, že je Kamil zamilovanej do Ireny, o tom, že Jirka hodil přes chodbu svačinu a ta se rozplácla o obraz buditele a on to musel uklízet, kreslí si různé obrázky o tom, co se dělo ve škole nebo i o tom, co se učí (syn mi běžně ukazuje, jak jeho kamarád výtvarně ztvárnil život ve feudalismu apod.)
Dítě, které je doma se doma naučí, nají - a dál?