Přidat odpověď

Včera stála na ulici žena a oslovovala lidi okolo, slyšela jsem, že prosí o peníze. Dneska před Jednotou stál pán a také oslovoval lidi okolo sebe, nestihla jsem se mu vyhnout, prosil mě o drobný na jídlo. Kousek dál stály dvě mladý holky a vybírali peníze od lidí zase na nějakou sbírku. Jsme malý město (cca 7 000 obyv.) a působí to na mě čím dál hůř, mám pak akorát depku, stejně jako když vidím, jak tu lidi prohrabují koše. Já nevím, připomíná mi to, jak třeba jednou taky můžu skončit, vyvolává to ve mě výčitky svědomí, když odmítnu peníze dát, protože si říkám, co když se mi ta neochota někdy vrátí. Na druhou stranu nemám důvěru, že ty lidi to fakt chtějí na jídlo. Čím dál častější sbírky, snad každý týden někdo vybírá, to je už taky čím dál častější zoufalství. Na druhou stranu oběhávám slevy, zajdu pro levnější věc i do vzdálenýho obchodu a pokud na nákupu ušetřím 50 Kč, tak to pro mě má význam a pak se mi příčí neustále přispívat lidem stojícím a žebrajícím před obchody, jimž se v podstatě nedá vyhnout. Máte podobnou zkušenost a podobný pocity nebo je vám to jedno?