Přidat odpověď

No já byla bez práce loni pár měsíců, letos taky asi dva a úplně nejradši jsem měla typy, co mi říkali, co mám dělat, co nemám dělat atd. atd. Vlastní sestra mi zdůrazňovala, že jsem samoživitelka a že musím to a ono... Fakt mi pomohla. Akorát do úzkostí... Až jsem měla pocit, že si někteří lidé přes mou osobu řešili, co by dělali oni v mé situaci, jak by se cítili apod. Já o jejich rady fakt nestála!
Někteří nikdy v té situaci nebyli. Anebo byli, ale řešili ji jinak.
Je mi lehce přes 40, dítě 12 let... Měla jsem svůj vlastní systém a ano, mohlo to i chvilkami vypadat, že se flákám. A ono to tak i svým způsobem bylo:) přece si nebudu denně rvát vlasy, že nemám práci. A po dvou měsících - světe div se - jsem si našla práci jak loni, tak novou i letos a jsem nesmírně spokojená. Ale bylo to MÝM tempem, MÝMI představami:), MÝMI požadavky atd atd.
Takže bych tu známou neodsuzovala! Nikdo z nás neví, co s námi nezaměstnanost udělá. A udělá dost. Mně by spíš od známých tenkrát pomohlo jít s nimi na kafe, na prochajdu, bavit se o jiných věcech než o práci. Ano, práce je důležitá, ale jsou i jiné věci.
Jiná věc jsou pochopitelně lidi, kteří fakt práci nehledaj, stačej jim dávky, ale o těch tu já nepíšu. Těm nerozumím. Protože já měla opravdu jasno v tom, že doma být nechci a že prostě práci si najít musím. Mám to tak nastavené.
Pěkný den,
Štěpulle