Tak dovol mi se jich zastat
Já to jako výsměch neberu, a to píši z pozice člověka, který dojížděl 12(?) let 4 hodiny, tj. 110 km. Vstávala jsem běžně ve 4, domů se vracela cca v 19. hod. Nikdy se mě nikdo neptal, jestli můžu zůstat déle, prostě jsem musela. Jo, byl to extrém, ale co by člověk pro peníze neudělal
Pak jsem si pořídila potomstvo a výchozí situace je diametrálně odlišná. Pracovat jsem chtěla za JAKOUKOLIV (chápej minimální) cenu, jedinou mou hranicí/omezením byly děti.