Přidat odpověď

nemám čas číst celou diskusi, ale
1. Zdá se, že lidsvo už nejaké katastrofy prodělalo, rozsahu obrovského, Velikovský ve své knize "Ztráta paměti lidstva" hovoří o amnézii, co se týče těchto kataklyzmatických událostí, ale z dnešního pohledu bych řekla, že šlo o amnézii dočasnou, momentálně je osvěta veliká, o možnosti přepolování , výbuchu supervulkánů, megaerupcích na slunci a dalších globálně devastačních událostech se mluví pomalu u piva v hospodě a i když tam je to sranda, takovej ten základní strach to asi v lidech vzbuzuje
2. Dále povědomí o možnostech destrukce z dílny človvěka, můžeme se dohadovat, jestli stávající počet atomových hlavic by zničil zemi třicetkát nebo petapadesátkrát
3. ale stejně si myslím, že nejvetší úzkosti působí to, že všechny války i střední a malý katastrofy a neštětí všeho druhu si ve podobě velmi osobně podaných příběhu denodenně pouštíme do ložnic a obýváků - dozvíme o kdejaký fatální nemoci, nehodě, neštěstí všem, téměř v přímém přenosu. Zdánlivě to vypadá, že člověk postupně otrne, ale ve skutečnosti si myslím, že se jen vnitřní úzkost a nejistota vybičuje do dost závažných rozměrů. Lidi možná ve svém životě osobně zažívali víc neštestí a nejistot, ale asi nebyly denně konfrontováni se všemi možnými variantami na smrt a zmrzačení a zbídačení atd. jako ten, kdosi na chvíli zapne před spaním internet.