Přidat odpověď

Šuplíku,

tak já vycházím z té situace v 90. letech (o které něco matně tuším, protože v rodině tak byt privatizovali).

S tím hlášením v bytě prarodičů to byla běžná praxe ještě za totáče, kdy nájem po smrti těch prarodičů přecházel na toho, kdo v tom bytě bydlel s nimi, tehdy se to tak dělalo běžně a nic nečestného na tom nevidím - tehdy se byt dal získat jen velmi těžko, byť nešlo o VLASTNICTVÍ, ale jen o PRÁVO NÁJMU.

Možná je dnes situace úplně jiná a Ty vycházíš z ní, to nejsem schopna posoudit. Ale neznám jediného člověka, který by se za komančů a v těch 90. letech dobrovolně vzdal bytu, když by nemusel (podotýkám znovu, že šlo o pouhý nájem, ale i tak byly byty velmi špatně dostupné, dnešní situace se s tím nedá vůbec srovnávat.)