Přidat odpověď

Děti se učí hlavně pozorováním, především rodičů, takže tyhle věci především přebírají. Já se snažím dětem nevnucovat svůj názor a nechat rozhodnutí na nich. Nutit je půjčovat nebo jim v tom bránit, když jim je to nepříjemné, považuju za špatně. Spíš si s nimi povídám o důsledcích jednoho i druhýho. Měly by si podle mě přijít samy na to, co je dobré pro ně a rozhodnout se samy, i když jsou malé. Nejlepší je se učit z důsledků svých rozhodnutí. A s tím souvisí i morální přesah. Souvisí s tím hodnoty, jaké člověk vyznává, ty taky dítě přebírá ve velké míře od rodičů, nebo se z jejich postoje učí.
To podle mě není o tom, co je dobře a co je špatně, je to o tom, udělat si jasno v hodnotách a prioritách a nenutit se příliš do postojů, které mi nedělají dobře, případně se pídit, co mi způsobuje, když jsem z něčeho rozhozená.
Když tak o tom přemýšlím, není asi dobrý ani jeden extrém - lpění na hmotných věcech a strach o ně, ani přílišná snaha vyhovět druhým na úkor sebe.