Přidat odpověď

Kdysi dávno jsem za války dal jednomu známému plechovku piva (tehdy bylo drahé, ale já si pochopitelně koupil za normální cenu, a mohl si ho tam jakožto cizinec provézt).

O několik let později jsem byl u naší společné přítelkyně, a on, když slyšel, že jsem tam, přišel. Sedl si v kuchyni proti mě, řekl pár slov, takových nějak o ničem, jako by byl duchem trochu jinde. A pak sáhne do igelitky a postaví přede mě plechovku piva.

Měl rakovinu, zbýval mu tak měsíc, už jen obcházel a loučil se. Snad srovnání dluhu - ale spíš ve smyslu díku, jako že mu tehdy to pivo udělalo dobře a chtěl ještě, abych to věděl.