Přidat odpověď

Díky, to pohladilo. Já mám s mámou jinak pěkné vztahy, jen z nich je někdy cítit z její strany takové zvláštní sobectví. Zamrzí to o to víc, že manželovi rodiče fungují jinak. Bydlíme vedle sebe a mezigenerační pomoc a spolupráce s nimi funguje přes čtyři generace oběma směry a jsme myslím spokojeni všichni. Přiznám se, že jsem nečekala, kolik lidí považuje za normální, proplácet si v rámci rodiny náklady i péči. Máme to jinak. Můj manžel třeba nikdy nepochopí, jak si moje máma může vzít peníze za benzín, když nám veze děti a taky ho ovšem ani nenapadlo, že by si ho mohl vyúčtovat, třeba když jí stěhoval byt naší dodávkou. Pokud bych peníze za odvoz vnoučat nabídla tchýni, byla by smrtelně uražená. Já jezdila mým prarodičům uklízet a nakupovat několik let než zemřeli, poslední měsíce jsem najezdila i 400km týdně, abych tam mohla být obden. Vzít si za to korunu bych se nestyděla pouze v případě, že bych na to opravdu neměla a oni ano. Když umírala manželovo babička, střídali jsme se čtyři po týdnu s dovolenou, aby mohla být doma, jak chtěla. A nebyla to "platba" za každopáteční buchty co nám nosívala, co jsem ji znala. Netvrdím, že to je ten jediný "správný model", ale je mi rozhodně příjemnější jednoduše dělat pro svou rodinu vše co je v mých silách a zadarmo, než hlídat, jestli nejsem vlastní mamince dlužná, případně ona mně.