Přidat odpověď

Pořádně nevím, kde začít, co vše napsat. Rozepisovat vše by bylo dost nadlouho, každopádně to nejdůležitější - partner má problémy s alkoholem. Když si dá, nemá záklopku, pak má různé záchvaty afektu a vzteku. Občas mu stačí celkem málo a je nepříjemný, rýpe, uráží a já už prostě nemám sílu to snášet. Navíc syn to už začíná vnímat, není to už žádné ležící miminko...
Nyní jsme se pár dní neviděli, ani neslyšeli, je pracovně pryč. Nemluvíme spolu, protože o víkendu si opět dal, byl nepříjemný, já mu k tomu v neděli svoji porci řekla. Celé ty dny jsem si na něj vzpoměla jen zřídka, dnes večer volal, zase podle hlasu jsem poznala, že má vypito, vyhrožoval mi, že jestli mu budu takhle odsekávat, že teda končíme, že potřebuju psychiatra, že mě dá k soudu... Už se z něj zase jen klepu a brečím.
Prosím, nedivte se, že jsem do takové pr**** vůbec sklouzla, potřebuji pomoc, jak se z ní dostat. Jsem vlastně už rozhodnutá odejít, jen musím dořešit kam, co vše zařídit, co se týká financí apod. Budu vděčná za každou radu. Půjdu do podnájmu
Už s ním nemůžu zůstat ani kvůli dítěti. O to jsem se snažila celou dobu, ale prostě z jeho strany snaha žádná a ten problém s chlastem - to je prostě neřešitelné. Je mi to všechno strašně líto, ale už vím, že čím víc to budu protahovat, tím hůř.
Těch šancí napravit to bylo už několik, ale to nejde donekonečna. Nyní mám možnost odjet do "letního bytu", tzn. zatím tu věci nechat, vzít nejnutnější a zmizet a odstěhovat se postupně a nebo to mám vzít z gruntu?
Jako táta ke skvělý, jako partner - tam vázne komunikace, úcta k tomu druhému, ale ten alkohol to všechno, i tu špetku, co zbyla, zničil a já už nemám sílu bojovat. Proč vlastně?
Děkuju, že jsem se tu mohla vypsat, člověku se alespoň trochu uleví. Jdu dodělat resty v domácnosti a vím, že okna už tu mýt nebudu :-(