Skoro si myslím, že některým lidem by se patrně nejlíp žilo v té katastrofě, protože by si malovali, jak bude v budoucnu líp, kdežto když se jim žije relativně dobře, tak se neustále deprimujou myšlenkama na to, že už bude jen hůř a hůř.
Moc takovýhle uvažování nechápu, už jen z toho hlediska, že nevím, jestli se dneska máme tak zle (jak se pláče) nebo jestli tedy máme ty zlatý časy (když se pláče, že může být už jen hůř).