Přidat odpověď

Ráchel - v téhle diskusi se májíme. Myslím, že jsem to vysvětlila dostatečně. A to, co jsem psala sama za sebe, neměl být důkaz toho, že nemám problém, ale jen konstatování, jak k jakémukoli pití přistupuju já.

Kamarádka se mi vysmívá, že jsem alkoholik, protože chodím do hospody.
Ano, cca 2-3x týdně ano. Piju pivo nebo půllitrové střiky s deckou vína - střiky dám tak 3-4, piva 2-3.
Kamarádka, která se mi směje vypije denně sedmičku u televize nebo žehlení.

Jo a třeba matka mého kamaráda - má dva syny.
Kamarád chodí do hospody cca 5x týdně, vždy na 2-3 piva a tak 4x do roka se mu stane ta věc (Švejk), že pije jedno pivo za druhým.
Po půlnoci zmlkne, usne na stole a pak jde domů. Ráno je ok.
Jeho matka nepřetržitě kvílí, že je alkoholik, a ať si vezme příklad ze svého bratra.
Jeho bratr dá denně 1/2-celou basu lahváčů.
Doma ve sklepě, kde může i kouřit.
Matka je spokojená - druhý syn alkoholik není, protože - pozor - NECHODÍ DO HOSPODY!
Její manžel si dá denně 2-3 piva doma u televize - do hospody nesmí ani na jedno.

A tato představa: docházka do hospody = alkoholismus, bez ohledu na množství vypitého alkoholu, domácí pití = pohoda, bez ohledu na množsví vypitého alkoholu, je tady v horách taky poměrně vžitá...


Další faktor k individuálnímu posuzování...

Kdybych někdy ještě dostudivávala sociálku - z Bc. na Mgr., docela by mě toto téma zajímalo - kolika směry se to dá rozpracovat...