Přidat odpověď
Být matkou je o mnohem víc věcech, než o tom být osobou, které patří DNA. Žena, která děti odnosila, na té cestě mateřstvím prostě urazila mnohem delší a podstatnější kus. Mně je té nedobrovolné dárkyně DNA sakra líto, nikdy bych nechtěla být v téhle situaci, taky bych cítila odpovědnost za své genetické dědictví a chtěla bych, aby o to dítě bylo co nejlíp postaráno (což většina asi cítí, že zajistí nejlépe sama). Ale větší nárok prostě vnímám u té, co děti odnosila. Na dětech jí záleží, jinak by o ně nebojovala, už s nima spojila kus svého života, té druhé jí může být i líto, ale plně chápu, že ty děti vnímá jako své.
Předchozí