Jsem asi ještě větší prudič a kráva než normálně. I týden před MS a pak pár dní na začátku, než přejde bolest břicha a přestanu běhat na často na WC i kvůli průjmu. Nechce se mi nic, nikoho vidět, na nikoho mluvit a do té doby, než jsem měla děti, jsem měla pocit, že menzes je celosvětový trest vykonávaný na mně. Po dětech už trochu chápu smysl menzes, ale už mám děti tři (a hotovo) a tím se opět tedy funkce menzes trochu motivačně vytratila