Přidat odpověď

Mamčo,
já se naopak bojím, že naši umřou dřív, než se mi podaří se s nimi nějak srovnat a vysvětlit jim to, co se stejně asi vysvětlit nedá...
Ale kdysi dávno jsem četla nějakou povídku, která začínala smrtí matky a tím, jak se její dospělé dceři ulevilo, že konečně na ní ta tíha vztahu s matkou neleží. A pak tam bylo retrospektivně rozebrané dětství té dcery, nebylo nějak extra hrozné, ale zatížené tím, že matka tu dceru neměla ráda, byla k ní chladná a přetrvalo to do dospělosti. V dospívání ji vyloženě shazovala, že se nevdá a tak, dcera si nakonec vzala prvního chlapa, který se namanul a byla s ním celkem spokojená, hlavně že vypadla od rodičů.