Přidat odpověď

Promlčují se pouze v případě, že pachatel od té doby vedl řádný život.

Promlčecí doba je odstupňovaná v závislosti na závažnosti trestného činu.

Jde o to, že pokud ten trestný čin byl u mě jednorázovým vybočením z jinak řádného života a uplyne už doba (zákonodárcem stanovená), po kterou jsem dále vedla řádný život a nijak se trestnímu stíhání nevyhýbala, prostě se na to za tu dobu nepřišlo, že jsem to byla já, někdy se nepřijde ani na to, že se vlastně nějaký trestný čin stal, tak se má za to, že potrestání už nemá společenský smysl. Ad extrémum, znám případ, kdy se žena v podstatě na smrtelné posteli přiznala, že v mládí zabila jinou ženu (je to už dlouho zpátky, tj. datuje se to snad i do meziválečných let, šlo o to, že přistihla cikánku, jak jí chce ukrást slepice, tak jí praštila motykou či co), sama ji zakopala, nikomu to neřekla a celý život s tím žila. Kdyby se např. uzdravila a vzápětí tedy nezemřela, mělo by nějaký smysl strčit ji na 10 či 20 let do vězení, což by se jí jistě stalo, kdyby se na to tenkrát přišlo? byla to normální venkovská žena -manželka-matka-babička a ano, z hlediska právní kvalifikace se dopustila vraždy.

Naproti tomu se nepromlčí trestné činy u recidivistů nebo u člověka, o kterém se to ví, že to spáchal, akorát ho nemohou odsoudit, protože se skrývá třeba v cizině, atd.

délka promlčecí doby je stejně jako výše trestů (trestní sazba) určována společenskou dohodou - myšleno zákonodárcem. Můžeme diskutovat jestli sazba xx-xx let za takový a takový trestný čin je dostatečná nebo ne, jestli je dostatečné stíhat trestně mladistvé až od 15 ti nebo už od 14 ti let atd. Na to budou vždy existovat odlišné názory. Nějak se to určit musí - někomu to vždy bude připadat moc a někomu málo (zejména obětem, které by nejradši za blbou krádež nechávali i ruku useknout, že...)

Jde tedy jen o velmi úzké spektrum trestných činů (těch závažných).