Přidat odpověď

její psychiatr říká, že bez ohledu na memoc je za svůj život odpovědná ona sama. A že chápe, pokud se k tomu postavím jakkoli, že to každý snáší jinak, řeší jinak. Na omezení způsobilosti to podle něj není, tudíž s tím já nemohu nic dělat.

jednu dobu jsem jí spravovala peníze, ale ona měla pocit, že jich jí dávám málo (splácí ty půjčky). Tak si je vzala a výsledek? je polovina měsíce a ona už nemá ani korunu. Říct si nedá, bez ohledu na si kldině v době, kdy jí zbývá stovka a má před sebou tři týdny, kupuje kolu a minerálky Magnesie (a dětem ty čokolády) že to nějak dopadne = zavolá a bude plakat a někdo to nějak vyřeší. Ale nemá ani léky, ani peníze na ně. A já v pátek doufám pojedu na dovču. Co teď, že?