Přidat odpověď

Já tě miluju A děsně ráda tě čtu...
Takže za mě - loni! Osamocená praštěná a cáklá matka. Loni mi Kudrna zrušil dovolenou "Jak dostat tatínka do polepšovny". Pro nedostatek přihlášených účastníků - nejspíš už na tatínkách nebylo co polepšovat. A já se tak těšila, že si tam třeba nějakého polepšeného tatínka ulovím. Tak se nade mnou asi PB smiloval a zásahem vyšší moci byla takhle atrakce zrušena.

Takže na poslední chvíli last minute od věhlasné CK, která dělá POZNÁVACÍ zájezdy (no přece se nebudeme na dovče nudit, co já bych ještě měla potomkům vymýšlet v cizině za program). Národní parky Chorvatska. Busem. V hotelu. V červenci. Jeden z mála prázdninových zájezdů, který tahle CK má. Takže v autobuse 45 účastníků (včetně nás), z toho tak 40 učitelů na různých stupních a různých školách, resp. studentů pedagogiky. Do toho průvodkyně, já a moje dvě roztomilé ratolesti ve věku 5 a 6 let.

Nemohla jsem si vybrat líp. Každou chvíli si je někdo půjčoval. Holky šlapaly skvěle, zvládaly dlouhé výlety a i procházky ve městech, v Paklenici jako jediné vylezly nejen do jeskyně, ale až na vyhlídku. Večeře jim stačila jedna, druhou jsme si rozdělili u stolu. Plavat prďolky už uměly, ale z moře měly respekt, takže se držely u břehu - narozdíl od maminky, které se vycachtaná vracela z vody tak za pár hodin z protějšího ostrova.