Přidat odpověď

"způsobně a tiše se třesou zimou" :-D, hahaha, takhle jsem jednou taky dětinky měla na zimní poznávací dovolené - prošli a projeli jsme metrem za 5 dní Peking, pěkně podle mých představ, děti nabalené v kombinézách a udržovala jsem je v morálce zásobou sušenek v batohu. Nejlepší okamžik nastal v Zakázaném městě - tam měli audioprůvodce asi v 35 jazycích, v češtině taky. Vzala jsem jeden, že si to poslechnu a děti si budou bloumat (tehdy 7 a 5 let), no dcera hned uraženě že chce taky poslouchat, i vrátila jsem se ještě pro jeden. Pak byl nevrlý syn, že dcera poslouchá a on ne. Dala jsem mu tedy ten svůj - a stal se zázrak. Děti poslouchaly co kde je za sochu, kam vedou který schody a jak se jmenuje který sál, a běhali jak pejsci za kostičkou na provázku, vůbec mě nepotřebovali. Já sice o Zakázaném městě nevím nadále nic, ale užila jsem si tam dvě hodiny báječného TICHA :-D.

Jinak u toho moře surikatí syndrom chápu, letos se nám ztratil na pláži syn, hned první den, během chvilky kdy jsem převlíkala dceru z plavek. Plíce jsem si mohla vyřvat, zalarmovala jsem veškerou celou obsluhu restaurace a 5 minut běhala jak šílená. Přivedl mi ho prodavač brýlí a klobouků. Fujtajksl. Mladej nějak zazmatkoval ve směru, hledal nás a plačíc běžel přesně opačným směrem od nás....