"takzvaná small talk je pro mě víc vyčerpávající než skládání uhlí.
Z podobných důvodů by pro mě bylo za trest navštívit kadeřnici, kosmetičku, masáž,"
Ha! S potěšením čtu, že existuje více žen, které to vnímají stejně jako. Úleva. Dosud jsem si myslela, že jsem fakt divná. Nicméně se mi podařilo najít kadeřnici, se kterou po úvodním ujištění, že chci jako obvykle jen zkrátit vlasy "o tři měsíce" a jinak nic, mlčíme. Maximálně ona kafrá s kolegyní či její zákaznicí, ale u mě pochopila, že nechci ani nový sestřih, ani melír, ani lak, ani pokec
Taky mám oblíbeného (a výtečného) maséra, který skoro nemluví, což je patrně i tím, že je cizinec
Naopak se již nějaký čas vyhýbám jinak skvělé masérce, která ale pusu nezavře a dozvím se nejen co vařila, bude vařit, ale i kdeco z rodinné historie i současnosti... potíž je, že než mi došlo, že to fakt je problém který nevyváží ani její kouzelné ruce, zvykla si ona, že k ní chodím a teď mi občas volá, kdy zas přijdu. Co ale mám říct: paní jste skvělá, ale nechce se mi k vám, protože moc mluvíte