Přidat odpověď

Tak se známými a na nějaké téma mluvím ráda, řeči jen aby řeč nestála mě ale fakt ubíjejí. A ani to neumím. Snažím se tomu vyhnout - třeba když na zastávce tramvaje vidím někoho, koho znám a zdravíme se, ale jinak nic společného nemáme, vím, že je trapné jen pozdravit a mlčet a stát vedle a že třeba s nějakým plkáním začne sám, tak stojím tak daleko, aby mě neviděl. Podobné to bylo s těmi rodiči u školy. Znám takových lidí dost, že se známe několik let, ale ta známost nepokročila tak, abychom se bavili nějak spontánně.
Naopak MM je v tomhle přeborník, ten spíš neumí mluvit na téma a ani ho to nebaví, má radši plky o ničem nebo spíš o něčem, na co nemusí moc myslet.