Přidat odpověď

Kudlo,
já to do jisté míry chápu.
Sama jsem poměrně studený čumák, i na pohřbu vlastní matky mi spíše steklo pár slz, než že bych nějak vášnivě plakala. Silnější emoce - případně silněji projevené emoce - druhých lidí chápu, ale samotné se mi na pohřbu maminky stalo, že mě objímaly jakési její výrazně plačící kolegyně a já v tu chvíli byla v těžkých rozpacích, protože jsem hledala slova, jak utěšit pro mě cizí ženskou, která mi přišla kondolovat. Jenže já ty emoce taky mám, i když je dávám méně najevo, a v téhle situaci jsem dotyčných neznámých paní měla poměrně dost.